Co je pro zerav západní charakteristické

Zeravu západnímu se někdy přezdívá túje. Tento strom má přitom svůj domov v Severní Americe. Do Evropy se dostal v polovině 16. století a postupem času se rozšířil prakticky do všech zemí. V současné době se těší velké oblibě především u osob, které se pouští do tvorby živých plotů.

Zajímavým kultivarem zeravu západního je ‘Brabant’, který pochází ze Severního Brabantska. Jedná se o středně velký strom, který ale ve stáří může dosáhnout výšky až 15 metrů. Na první pohled vás zaujme svou pravidelnou kuželovitou korunou a hustým uspořádáním větvení. Díky tomu, že vytváří jeden souvislý kmen, je narozdíl od jiných zeravů odolný vůči poničení těžkým sněhem.

Většině pěstitelů se rovněž líbí jeho rychlý růst. Tento zerav za rok vyroste zhruba o 30 až 40 cm. Jeho jehlice jsou šupinovité, zhruba 5 mm dlouhé. Pokud se pustíte do střihu nebo jehlice promnete v ruce, můžete si všimnout charakteristické vůně.

Jak tento kultivar správně pěstovat

Pěstování zeravu západního je poměrně nenáročné. V přírodě ho najdete zejména na suchých vápencových podkladech, bažinatých místech a vlhkých kyselých stanovištích. Dařit se mu bude dobře prakticky v jakékoliv půdě, a proto se jedná o skvělou dřevinu nejen pro začátečníky.

Pokud chcete, aby dobře prosperoval, dopřejte mu dobře propustnou, vodou a živinami zásobenou půdu. Dařit se mu bude na slunném nebo polostinném stanovišti. V úplném stínu bohužel nebude tak vitální.

Ideální pro tvarování

Zmíněný kultivar působí na první pohled přírodním dojmem a nevypadá příliš přešlechtěně. Tuto vlastnost oceníte zejména v případě, že se rozhodnete pro jeho solitérní umístění. Tato odrůda rovněž velmi dobře snáší střih. Proto ji můžete tvarovat třeba do spirál, kuželů nebo multibalů. Skvěle bude vypadat i jako zajímavá bonsaj.

Více informací ze světa okrasných stromů najdete na www.okrasne-stromy.cz.

Zahrada pokorného úředníka

Všechny následující zahrady najdete v čínském městě Su-čou, které bylo během dynastie Ming a Čching centrem zahradnické výroby. V současné době se zde nachází hned 69 zahrad, které jsou považovány za významné národní kulturní dědictví.

Zahrada pokorného úředníka se díky své rozloze řadí mezi největší zahrady v Su-čou. V současné době je tato zahrada zároveň považována za nejkrásnější zahradu v jižní Číně. Původně byla založená jako učenecká, později se z ní stala chrámová zahrada.

V následujících letech se zahrada dočkala několika úprav a nyní ji tvoří soukromé vily se zahradami. Ve zdejší nádrži zároveň byly vybudovány umělé ostrovy. Dnešní zahrada tedy tu původní připomíná pouze vzdáleně.

TIP: Vyberte si tvarovanou bonsaj a vytvořte si svou vlastní okrasnou zahradu.

Zahrada Mistra rybářských sítí

Tuto zahradu byste rovněž hledali v Su-čou. Je rozdělena do dvou částí. V té východní najdete dům, v západní poté samotnou zahradu. Součástí zahrady jsou dále nejrůznější stavby, které jsou určeny pro malování, čtení nebo klidné popíjení čaje.

Od svého založení zahrada prošla poměrně rozsáhlým vývojem. I přesto však její název a duch zůstal zachován.

Zahrada Prodlévání

Poslední velmi známou zahradou v Su-čou je ta, která nese označení Prodlévání. Všimnout si u ní můžete zejména zajímavých přechodů mezi jednotlivými typy architektonických forem. Součástí této zahrady je dále například umělé horské jezero, lesnaté kopce nebo tvarované vápence.

Více informací ze světa okrasných stromů najdete na www.okrasne-stromy.cz.

Jaké principy je třeba dodržovat?

Při tvorbě čínské zahrady je třeba pamatovat na dva zásadní faktory. Zahrada by se měla částečně přizpůsobit svému okolí a zároveň by měla vhodně napodobovat přirozenou krajinu.

Tvůrce by se měl vždy snažit vytvořit své vlastní dílo, nikoliv jen přetvořit již existující prostředí. Oproti evropským zahradám zde nehraje zásadní roli symetrie, ale spíše celková harmonie. Čínská zahrada by zkrátka a jednoduše měla působit hlavně přirozeně.

Čínská zahrada je zpravidla tvořena budovami oddělenými nádvořími, která jsou často seskupena okolo podélné osy. Do otevřeného prostoru se následně zasazují nejrůznější pavilony a dekorace.

Tvůrce tohoto typu zahrady by zároveň měl mít povědomí o tom, jaké vlastnosti se pojí s jednotlivými rostlinami a jak se tedy budou měnit v průběhu ročních období. Často se zde také pracuje s hrou světla a stínu.

Co se týče konkrétních prvků, mnohdy v sobě zahrnuje například kameny, vodu, rostliny, okrasné stromy, nápisy, zvonkohry či nějaké sochařské nebo umělecké dílo.

Kompozice by měly připomínat přírodní scenérie

V zahradách by se mělo co nejvíce přistupovat ke kompozicím, které na první pohled připomínají přírodní scenérie. Tvorba těchto kompozic se přitom často řídí dokumenty, které pocházejí z období dynastie Jin.

Zahrada by se podle těchto textů měla stát místem sdílení světla, nikoliv jen otevřeným prostorem mezi jednotlivými budovami. Zároveň je třeba dodat, že je třeba vytvořit perfektní harmonii mezi interiérem a exteriérem.

Více informací ze světa okrasných zahrad najdete na www.okrasne-stromy.cz.

Středověké zahrady

U středověkých zahrad byla znát určitá provázanost na předchozí období. V nejrůznějších koutech Evropy byly rozdílné, i přesto je však spojovaly určité podobnosti. Středověké zahrady nejčastěji sloužily k reprezentaci, výukovým účelům a také k pěstování různých plodin. Mnohdy se však používaly i k nejrůznějším volnočasovým aktivitám.

Již na první pohled byly středověké zahrady poměrně malé, jednoduché a obehnané zdí. Uvnitř jim vévodila přísná symetrie a co se rostlin týče, přistupovalo se nejčastěji k léčivým druhům a květinovým darům. Na okolních zdech byly mnohdy k vidění zjednodušené motivy nebo malby krajiny.

TIP: Pořiďte si okrasný strom do zahrady a vytvořte si oázu klidu v blízkosti vašeho domu.

Renesanční zahrady

Podobně jako ve středověku, i v renesanci byly zahrady velmi souměrné. Dá se říct, že jejich forma byla vůbec poprvé představena v Itálii a následně ovlivnila další budoucnost zahradnické architektury.

Patrně nejvýznamnějším pojmem se zde staly takzvané italské terasovité zahrady, které byly inspirovány římskými a neapolskými zahradami a spojoval se zde jejich styl. Hlavním poznávacím znamením těchto zahrad byl zejména svažitý terén, přičemž na nejvyšším místě se obvykle nacházela budova. Panovníci renesanční zahrady často používali k pěstování rostlin nebo jako zoologickou sbírku exotických živočichů.

Z hlediska prvků se v renesančních zahradách nejčastěji objevují architektonické cesty, zídky a ploty. Na obvodě zahrady se nacházely rybníky, stromovky či ptáčince a na křížení jednotlivých cest bývaly k vidění fontány či vodní nádrže.

Více informací ze světa okrasných stromů najdete na www.okrasne-stromy.cz.