Konec léta a začátek podzimu přináší na zahrádkách i trzích bohatou úrodu, kterou je potřeba včas zpracovat na zimu. Tradiční zavařování však u mnoha hospodyněk vyvolává vzpomínky na obří plechové hrnce, složité hlídání teploměru a kuchyň plnou horké páry. Pokud nemáte ve spíži místo na skladování speciálního hrnce, který vytáhnete dvakrát do roka, existuje mnohem pohodlnější, čistší a lety prověřená alternativa. Klasická horkovzdušná nebo elektrická trouba zvládne zavařit desítky sklenic najednou s minimem námahy.
Postup funguje na principu rovnoměrného prohřátí sklenic v horké vodní lázni na hlubokém plechu, což zaručí spolehlivé chycení víček a zničení nežádoucích mikroorganismů.
Dokonalá čistota jako základ úspěchu
Žádná metoda zavařování nezachrání sklenice, které nebyly stoprocentně čisté. Většina nezdarů, kdy obsah po několika týdnech zkysne nebo se na hladině objeví plíseň, nepadá na vrub trouby, ale na zanesené bakterie na hrdle či víčku.
Sklenice i šroubovací víčka důkladně umyjte v horké vodě se saponátem a následně je ještě spařte vroucí vodou.
Skvělým trikem pro úsporu času je naskládat čisté vymyté sklenice na chvíli do myčky na nejvyšší teplotní program bez mycí tablety, případně je nechat deset minut sterilizovat v troubě vyhřáté na sto stupňů Celsia. Hrdla sklenic před zavíčkováním vždy otřete čistou papírovou utěrkou dosucha. Jakákoli kapka nálevu, zrnko koření nebo mastnota na závitu způsobí, že víčko dokonale nepřilne a dovnitř začne pronikat vzduch.
Jak správně připravit hluboký plech a vodní lázeň
Při zavařování v troubě sklenice nikdy nestavte přímo na suchý plech ani na holý rošt. Sklo by při přímém kontaktu s rozpáleným kovem trpělo teplotním šokem a mohlo by prasknout.
Použijte hluboký pekáč nebo plech s vysokým okrajem, na jehož dno rozprostřete starou čistou bavlněnou utěrku nebo plátěnou kuchyňskou utěrku složenou napůl.
Tato látková podložka zajistí, že sklenice nebudou vibrovat a dno plechu je nepřehřeje. Na utěrku naskládejte naplněné a pevně uzavřené sklenice tak, aby mezi nimi zůstávaly alespoň centimetrové mezery a vzájemně se nedotýkaly. Poté do plechu nalijte teplou vodu do výšky zhruba dvou až tří centimetrů. Voda vytvoří stabilní lázeň, která zajistí plynulý přenos tepla zespodu, zatímco horký vzduch prohřeje sklenice z horní části.
Teploty a časy podle druhu suroviny
Každá plodina vyžaduje odlišný přístup. U kyselých nálevů s octem (například u nakládaných okurek, čalamád, hub nebo paprik) pomáhá konzervaci přirozená kyselost, takže proces netrvá dlouho. U kompotů s cukerným sirupem zase záleží na tvrdosti ovoce, aby se nerozvařilo na kaši.
Troubu vždy předehřejte s předstihem. Při použití horkovzdušného programu nastavte teplotu na sto padesát až sto šedesát stupňů Celsia, u klasického horního a dolního ohřevu bez ventilátoru volte sto sedmdesát až sto osmdesát stupňů.
Křupavé sterilované okurky ve sklenicích o objemu sedm set mililitrů potřebují v takto vyhřáté troubě zhruba čtyřicet až pětačtyřicet minut. Zelenina začne v nálevu zlehka pěnit, změní jasně zelenou barvu na typický olivový odstín a na hladině se objeví jemné bublinky. Měkké ovoce, jako jsou jahody, maliny, meruňky či švestky, stačí zavařovat třicet až pětatřicet minut. Tvrdší plody typu hrušek nebo jablek snesou až čtyřicet pět minut, stejně jako domácí husté kečupy a rajčatové protlaky.
Závěrečný test víček a chladnutí
Jakmile uplyne stanovený čas, plech z trouby opatrně vytáhněte pomocí silných chňapek.
Sklenice vyndejte na suchou dřevěnou desku nebo stůl vyložený dekou. Nikdy je nepokládejte přímo na studenou dlažbu nebo nerezovou linku, kde by prudký rozdíl teplot mohl způsobit prasknutí horkého skla. Šroubovací sklenice s víčky typu Twist-off není nutné otáčet dnem vzhůru, stačí je nechat volně stát a přikrýt další utěrkou, aby chladly pozvolna. U klasických sklenic Omnia se naopak otočení na víčko doporučuje, aby se těsnicí guma tlakem horkého obsahu dokonale přilepila.
Druhý den ráno zkontrolujte každé víčko jemným tlakem prstu na jeho střed. Víčko musí být prohnuté směrem dovnitř a nesmí lupat ani pružit. Sklenice, která drží pevný podtlak, přečká ve tmě a chladu spíže bez jakýchkoli konzervačních chemikálií celou zimu až do další úrody.







