Svatba je jednou z příležitostí, kdy se drží tradice. Mnoho lidí však ani netuší, z čeho různé obyčeje vycházejí a proč je naši předkové tak úzkostlivě dodržovali. Staroslovanská svatba měla svá pravidla, ale také nezaměnitelné kouzlo, kterým můžete ozvláštnit i vaši svatbu. Dnes je velkým trendem, že se lidé vrací ke svým kořenům a obrací se zpět k přírodě, není tedy výjimkou, pokud si manželé chtějí obřad obohatit o staré obyčeje. Pojďme společně prozkoumat, jak si nevěsty pojišťovaly dlouhý život, plný štěstí, bohatství a lásky.
Povinná výbava nevěsty
Podle tradic je potřeba, aby nevěsta měla na sobě ve svatební den něco nového, starého, půjčeného a modrého. Nová věc symbolizuje nový začátek či novou životní etapu, která ženu čeká. Něco starého má za úkol chránit rodinnou tradici. Věc, která měla být půjčená, musela pocházet od šťastného a veselého člověka a tento „talisman“ měl nevěstě přinést hodně štěstí do budoucnosti. A poslední – modrá věc, byla nejčastěji modrý podvazek, který měl přivolat věrnost, lásku a dlouhý život v blahobytu. Bohatství mohla přivolat i stříbrná mince, kterou si některé nevěsty dávaly do svatebních bot.
Svatební šaty jako symbol společenského postavení
V dřívějších dobách neexistoval jasně daný typ svatebních šatů, které by je odlišily od všech ostatních. To, jakou měly nakonec podobu, se řídilo především finančními možnostmi. Šaty totiž reprezentovaly celou rodinu a její status. Platilo přitom jednoduché pravidlo – čím zdobenější a z dražších materiálů (hedvábí, samet či mušelín), tím bohatší žena se vdávala. Nevěsty také nosily kožíšek či různé doplňky s kožešinami, které opět symbolizovaly bohatství. Na slovanských vesnicích, kde žili obyčejní lidé, si nevěsta většinou oblékala nedělní šaty či tradiční kroj. Prosté šaty také byly symbolem, že žena si do svazku nic nepřináší a ani jej nezatíží žádným finančním břemenem. Nejlepší samozřejmě bylo, pokud si žena oblékla šaty nové, avšak pokud si nemohla dovolit švadlenu, musela se spokojit se starými. Svatební šaty si nemohla ušít sama, protože podle tradice si tak zašívala cestu ke štěstí. Zajímavé potom je, že bílé šaty byly spíše výjimkou, než pravidlem, jak jsme tomu zvyklí dnes.
Barvou nevinnosti a čistoty totiž byla modrá, ale na šatech se vyskytovaly i barvy jako červená, zlatá či zelená. Móda bílých šatů byla nastolena až v roce 1840, kdy královna Viktorie, která si brala za manžela prince Alberta, zvolila dlouhé bílé krajkové šaty a spustila tak svatební mánii. Její svatba byla považována za velmi honosnou a okouzlující a nejedna žena chtěla mít takovouto svatbu snů. V bílých šatech se tak alespoň na chvíli mohla cítit jako královna.
Svatební doplňky
Výběr svatebních doplňků se opět řídil tím, jak bohatá nevěsta byla. Jedním z nejstarších je svatební závoj, který se nosil již ve starověkém Římě, a symbolizoval skromnost a tajemství, které spolu mohou sdílet pouze manželé. Také chránil proti uhranutí. Staří Slované, však na závoji nelpěli a bylo tedy pouze otázkou vkusu, zda ho nevěsta mít bude nebo ne. Kromě něj mohly mít nevěsty na hlavě i věneček z routy, která chránila nevěstu proti zlým silám a duchům. Co se týče šperků, nevěsty z bohatých, šlechtických či královských rodin jimi byly doslova ověšené, aby daly co nejvíce najevo svůj majetek. Ty chudší potom volili květiny nebo třeba řetízky z jeřabin.
Kytice jako záruka plodnosti
Svatební kytice má původ v turnajích, kde rytíři statečně bojovali ve jménu svých vyvolených dam, kterým předtím donesli kytici. Tento obyčej se časem přenesl až k oltáři. Nevěsta, která si nesla kytici, tím chránila sama sebe před duchy, kteří by jí chtěli uškodit, a také dávala najevo svou plodnost. Nemajetné dívky měly kytici uvázanou z lučního kvítí, obilovin a bylin. Bylo nepsaným pravidlem, že kytici předával nastávající své vyvolené jako symbol lásky a ochrany.
A co vy, také jste plánovaly či budete plánovat svatbu s ohledem na tradiční zvyklosti?